Porovnáváme kouřivou a nekouřivou moxu
Kouřivá moxa
Čím delší je doba zrání, tím více je moxa nasycena éterickými oleji, čímž se zvyšují její blahodárné vlastnosti. Z tohoto důvodu se moxa, která zraje nejdéle, tj. nejméně osm let, nazývá "zlatá moxa". Éterické oleje obsažené v moxe se vylučují při jejím pálení nad zahřátým místem, čímž dodávají tělu tyto éterické látky.
Kouř se v čínské medicíně využívá k ošetření plísní, výtoků, ekzémů a dalších... Je však potřeba aplikovat kouřivou moxu v dobře větrané a větratelné místosti.
Klasická kouřivá moxa - typ doutník
Nekouřivá moxa
Bezdýmná - nekouřivá moxa jsou sušené listy pelyňku, tradičně používané v čínské medicíně k moxování, které navíc prošly procesem karbonizace, takže bezdýmná moxa svou barvou připomíná dřevěné uhlí. Proces karbonizace znamená, že kouř a zápach vydávaný bezdýmnou moxou je ve srovnání s tradiční moxou o 95 % menší. Díky tomu lze bezdýmnou moxu používat i v uzavřených a špatně větraných prostorách.
Proces karbonizace znamená, že bezdýmná moxa neobsahuje éterické oleje, které mají během ošetření další účinek na zahřívané místo. Teoreticky je při moxování nejdůležitější zahřívání bodu pomocí konstantní udržované teploty, které zajišťuje jak kouřová, tak bezdýmná moxa, nicméně mnoho terapeutů považuje účinek éterických olejů na akupunkturní bod za nepostradatelnou součást moxování.
